Střapatá příze nikdy více! ;-)

I když to tak na první pohled asi nevypadá, tímto článkem vás nechci odradit od háčkování se střapatou přízí, spíš vám dát tip, co vám může pomoct. 🙂

V zimě jsem přemýšlela nad dárkama k narozkám pro moje tři malý neteře. Jít do hračkárny a tam něco koupit, to umí každej. Já ráda dávám mnou ručně vyrobený dárky. Tentokrát to ale bylo na výrobu pořádný sousto. 🙂

Když jsem u své oblíbené prodejkyně návodů na háčkování Kamlin uviděla chundelatou ovečku, okamžitě jsem se do ní zamilovala, a hned mě napadlo, že by se ovečky mohly holkám líbit.

Nadšeně jsem si koupila návod a potřebnej materiál a pustila se do díla.

Části háčkovaný z běžné příze byly v pohodě. Jak ale přišla řada na díly háčkovaný ze střapaté příze, začalo jít do tuhýho. Nadšení mě nějak začalo přecházet.

Se střapatou přízí jsem ještě nikdy nepracovala. No kdyby jo, tak se do oveček vůbec nepouštím. ;-))

Hledala jsem nějaký rady na netu, jak s touto přízí háčkovat, protože normálním způsobem to prostě nejde. Sloupečky vůbec nejdou vidět.

No dozvěděla jsem se akorát to, že z těchto přízí se háčkuje pěkně debilně, s tím naprosto souhlasím, že se háčkuje v podstatě naslepo nebo se dá trochu si pomoct prstama – zkoušet nahmatávat jednotlivý sloupečky.

Varianta naslepo = výsledek byl přibližnej tvar dílu, kterej z toho měl vylézt, což se mi jako puntíčkářce ani trochu nelíbilo.

Nahmatávání sloupečků = práce o nervy. Je to sloupeček? Není to sloupeček? Počty nevycházely, furt jsem jen háčkovala a párala, háčkovala a párala…

Rozháčkovaný tělíčko letělo do kouta a já to šla rozdýchávat ven s bafíkama.

Vzdát jsem to ale nechtěla. To v těchto věcech nedělám. Večer jsem nad tím přemýšlela v posteli. No nic mě nenapadlo.

Dumala jsem ještě pár dní a jednou ráno mi přišel nápad. Co si tak nastříhat kousky nestřapaté příze, konkrétně Camilly, a označovat si s nima jednotlivý sloupečky?

Musela jsem to hned vyzkoušet. Uháčkovat sloupeček, protáhnout jím označovací kousek příze, uháčkovat sloupeček, protáhnout přízi… Byla to sice příšerná drbačka a zdržovačka, ale lepší než pořád párat.

Postupně jsem si ještě udělala pár vychytávek. Jednu řadu jsem si označila třeba modrýma šňůrkama, další řadu oranžovýma. Až jsem si zkontrolovala, že mi u horní řady počet sloupečků sedí, vytáhla jsem pomocný šňůrky ze spodní řady a jela dál.

Kde bylo potřeba sloupečky rozháčkovat nebo sháčkovat, tam jsem si udělala značku ještě jinou barvou, aby mi to vycházelo.

Párkrát jsem se sice aji tak zamotala, ale to jsem se většinou nad něčím zamyslela, a díky šňůrkám jsem se zase rychle našla a nemusela párat celý dlouhý řady a háčkovat je pořád znova.

Za ovečkama se teda ukrývá pár měsíců práce, nějaký to vztekání, nestihnutí je darovat na oslavě narozek, ale su ráda, že jsem to nevzdala. Ovečky holkám udělaly radost a to mě těšilo nejvíc.

A musím této přízi přiznat jeden super bonus, je moc příjemná na omak, taková ňuňací. 🙂

Ale teda háčkovat ovečky už pro nikoho nebudu. Ty tři mně opravdu stačily. :-))