Vybarvi si mě

V polovině listopadu Hermínčina maminka přemýšlela, jakým dárkem udělat radost svým neteřím, které v prosinci slavily narozeniny. Moc ráda totiž dává vlastnoručně vyrobené dárky.

Za pár dní dostala nápad. Teda spíš zatím jen půlku nápadu. Hermínka byla zvědavá, ale maminka jí zatím nic neprozradila.

Zanedlouho přišel mamince balíček a dala ho Hermínce, aby jej otevřela. Hermína miluje otvírání balíčků (maminka taky :-)). Z balíčku na Hermínu vykoukly látky. Jedna byla čistě bílá, další smetanová a úplně dole se schovávala bílá látka posetá pejsky, kočičkami a dalšími obrázky.

Hermínka se do látky hned zamilovala. A to jí za chvíli navíc ještě došlo, že obrázky jsou určené k vybarvení, že to je vlastně látková omalovánka, a její nadšení vzrostlo ještě víc. 🙂

Maminka potom chvíli dumala, co z vybarvovací látky ušít. Nabízelo se tooolik možností, ale chtěla ušít jen jednu věc pro každou holčičku. Nakonec vyhrály polštářky.

Hermínka byla zavědavá, jak budou polštářky vypadat, a už se těšila, jak bude zase mamince nakukovat pod ruce.

Maminka vytáhla ze skříně svou kouzelnou krabici, jak jí Hermínka říkala, s látkami a obě se pustily do vybírání látek na okraje a zadní díly polštářků.

Na jeden polštářek zvolily veselou látku s barevnými puntíky a na druhý příjemně růžovou látku posetou drobnými bílými puntíky.

Potom už si maminka sedla ke stolu a pustila se do měření a stříhání látek. Na stole se začaly tvořit malé hromádky potřebných dílů.

Když bylo všechno nastříháno, začala maminka jednotlivé díly postupně přišpendlovat k sobě a sešívat je na šicím stroji.

Nabídla Hermíně, jestli si chce šití taky vyzkoušet, ale holčička odmítla. Zatím se té železné příšerky docela bála. Raději se jen dívala, jak to jde mamince pěkně od ruky.

No občas se něco zašmodrchalo, zaseklo nebo v nejmíň vhodnou dobu došla nit, ale maminku to neodradilo. Sama byla zvědavá, jak budou polštářky vypadat.

Pozdě odpoledne byly povlaky na polštářky hotové. Hermína z nich byla nadšená a nejradši by si je hned zabavila pro sebe a vybarvila je. Maminka jí musela slíbit, že jí taky někdy takový polštářek ušije.

Pak ještě zbývalo ušít vnitřní díly polštářků. Když byly hotové, Hermína je naplnila běloučkým dutým vláknem, aby se na nich sestřenkám dobře leželo.

Polštářky pak Hermínka zabalila do pěkně barevného dárkového papíru a přidala k nim fixy na textil a něco dobrého. Maminka potom balíčky uložila do skříně, kde čekaly na svou chvíli.

A jak to dopadlo? Polštářky sklidily úspěch a holky je mají ve svých postýlkách. 🙂

P. S. Chystám návod na polštářek. 😉