Hravá trička pro milovníky koníků

Naše holky od mala milují zvířátka. To mají po nás. 🙂 A ze všeho nejvíc milují koně. To už po nás nemají. :-)) Ne že bysme s manželem koně neměli rádi, jsou úžasní a nádherní, jen z nich máme vzhledem k jejich velikosti respekt. 🙂 Vždycky úplně žasnu, jak k nim holky přistupují beze strachu a s naprostou důvěrou.

Přestože se koní svým způsobem bojím, holky v jejich nadšení podporuju. Asi je vám jasné, že u nás doma je to samý koník, ať už jde o hračky, polštářky, plakáty na zdech, nebo o oblečení a další věci. Živého koně zatím nemáme, ale vůbec se nebudu divit, když se u nás jednou nějaký objeví. 🙂

Zatím holky už pár let chodí aspoň do koňského kroužku v Hustopečích, kde se učí o koně starat i na nich jezdit. Občas jim k tomu domluvíme i vyjížďku nebo trénink na jízdárně v Šitbořicích. Holky jsou ve svém živlu a my si zatím vždycky vyvenčíme našeho borderáčka a westičku, takže jsme spokojení všichni. 🙂

Holky na letním táboře s koňmi v Hustopečích (Foto: CVČ Pavučina)

Nedávno jsem přemýšlela nad tím, že bych chtěla udělat nějaké nové tričko. Měl by na něm být samozřejmě koník a mělo by mít zajímavý podklad.

Už nějakou dobu mám doma koupené nové tekuté textilní barvy (s rozprašovačem i bez něj) a molitanový váleček. Podle informací na lahvičkách se s tekutými barvami dají dělat různé psí kusy, tak to konečně vyzkouším v praxi. 🙂

Testování barev ale ještě předcházelo to, že jsem musela vymyslet koníka. S prvním obrázkem mi trošku pomohl internet. A nakonec mě to koníkování tak chytlo, že jsem vytvořila takovou sérii zatím osmi koníků, možná ještě přibudou další.

Když byly obrázky koníků na světě, začala jsem zkoušet barvičky.

Zjistila jsem, že tekuté textilní barvy umí vždycky překvapit. Tričko pokaždé vypadá úplně jinak, než jak jsem si tak nějak původně představovala. 🙂 Ale právě do toho jsem se nakonec zamilovala, i když zpočátku jsem se vztekala, že to není podle mého. Teď už tomu dávám volný průběh a nechávám se překvapovat.

Celá tato akce tričko ale nebyla tak úplně bez potíží. Udělala jsem první zkušební tričko. Paráda, dopadlo to skvěle. Pak jsem se pustila do druhého, u kterého jsem se rozhodla, že pro oživení použiju razítka a podušku napuštěnou textilní barvou. Tričko jsem udělala, super, vypadalo dobře. Nechala jsem ho schnout s tím, že zkusím udělat ještě tři trička, která bych nabídla k prodeji, protože holky už mají triček opravdu hromadu a já se zkrátka potřebuju vyřádit. 🙂

Tak jsem udělala další tři trička. Byla jsem nadšená, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že narazítkované motivy nechtějí uschnout. Nebyly suché ani po třech dnech. Zkusila jsem je zažehlit přes papírovou utěrku, přes kapesník… nic. Barva pořád nebyla suchá a rozmazávala se. Zkrátka trička do prodeje jít nemůžou a nemůžou je nosit ani holky. Několikadenní práce tak přišla vniveč. 🙁

Proběhla reklamace a výměna razítek a podušky, ale bohužel se mi stalo to samé. Jen jsem to tentokrát nezkoušela rovnou na tričku, ale na kousku starého bavlněného pyžama. Je ale zvláštní, že mám doma ještě jednu sadu razítek s poduškou a tam tento problém není, tak nevím.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem razítka raději natupovala klasickou textilní barvou. Používání polštářku bylo sice mnohem pohodlnější, ale u té textilní barvy jsem aspoň měla jistotu, že uschne.

A tak před pár dny vznikla první čtyři trička, na která se můžete mrknout u mě na Fleru. Do dalších se pustím v blízké době.

Jedno tričko na ukázku 🙂

Zatím se mějte krásně!

Lenka